Srpen 2020… Milá Lenko, tety, strejdo, babičko. Je to neuvěřitelné, ale tři roky utekly jako voda. Když jsem přišla do Maxlíku poprvé, byl mi teprve jeden rok, byla jsem takové nemotorné batole a vy jste se mě hezky ujali. Teď už jsem vyrostla ve velkou holku, co se ničeho nebojí, hodně toho zná, umí, zvládá, a to bezpochyby hlavně díky vám! Moc vám děkuji za to, že jste mě toho tolik naučili, starali se o mě, dělali mi neustále radost a dávali prostor mým hrátkám. Díky vám mají teď ze mě rodiče radost a nemám vůbec obavu jít do ,,veliké školky“. Určitě budu na Maxlíka ráda vzpomínat – na vás dospělé, ale i na mé první pořádné kamarády: Liu, Aničku, Megie, Sebíka, Vojtu… Děkuji za vše, Lucka.